Český stopík 2023

Tak… tak strašně plná dojmů, štěstí, spokojenosti….🥹❤️‍🔥. Ah! Vyhrály jsme to!Nebo vlastně ne, ale jako jo 😁.
 Vyrážely jsme s mnichuškou Luckou z mojí MM rodinky spolu, daly si snídani v Antonínovo pekařství, šly na sraz spolu…😊. A potom si na sebe zbyly a tak jsme jely spolu. Nemohla jsem si vybrat nikoho lepšího na tenhle stop. Prostě nemohla. Už jsme se tak nějak znaly, byly si blíž a tak jako nakoukané. Což je super věc! Když s někým chcete jet stopovat 😁. Fakt.

Rozřazovacími koly hry kamen nůžky papír, jsme se ocitly v týmu, který vyhrál "golden tykyt" výhodu vybrání si odkud chce začínat, naše strana lávky si vybrala Holešovice. Taky jsme mohli používat své lítačky a podobně, což druhá strana nemohla.

My jsme se zdržely v holešovické tržnici kde jsme hledaly kartony a lihovky, plus psaly své cedule. Běžely jsme do Dolních Počernic odkud jsem usoudila, že bude super odvoz. No…. zrovna po vystoupení tam jeli tak tři auta dohromady, což nebylo podle mých představ. Samozřejmě jsem doufala ve víc frekventovanou silnici, ale co už. Ukazovaly jsme cedule po cestě na fajn stopovací místo u čerpací stanice. Stouply si, projelo tak max 4-5 aut aaaaa zastavil nám klučina s božim starým psem. Že nás hodí do Českého Brodu, že kousek odtamtud jede🤩. Naším cílem byla Kouřim, kde byla výzva, říct místňákovi vtip o Kouřimi. Řekly jsme našemu řidiči, který běžně stopuje, náš plán a on nás hodil až do Kouřimi. Tam jsme si našly pána s kočárkem a následovaly jsme ho.

Což mohlo chvilku působit jako takový "lehký" stalking. Ale vzhledem k tomu, že jsme mu chtěly říct vtip, nechal se zastavit. Vtip mu Lucka řekla a ještě musela vysvětlit, protože byl hodně suchej 😁. Ale mě nic jiného nenapadlo.

Z Kouřimi jsme se dostávaly pryč tak nějak nadvakrát. Poprvé nás kluci v autě vytrolili. Nevypadalo to, že nám zastaví, zastavili docela daleko a chvilku čekali, zatroubili a když jsme běžely za nimi, tak odjeli. Celé si to nahrávali 🤷🏼‍♀️. Nechápu. Nevím proč to někdo dělá. Ale protože to celé viděl tým kterému jsme se přifařili na stopovací flek, tak nás nabrali taky do svého stopnutého auta a byl to full house. Takový full car 😁.

Slečna si vyměnila doma auto s taťkou který bral někoho do Kouřimi. Hodila nás za Kolín na obrovské odpočívadlo, tam jsme potkali dvě auta, jedno nic a druhé pan asi píchnul, tak si měnil gumu. Ale že nás vezme klidně do Kutné hory. Nedaly jsme se a dělaly blbosti na projíždějící auta a kamiony.

A! Jeden kamioňák z Bulharska nás vzal, že jede do Brna. A tak že se s ním svezeme. Původně jsme s ním chtěly až do Brna, ale jelikož jsme podle mapy zjistily, že bychom to tak ne úplně stíhaly, vyhodil nás v Havlíčkovo Brodu na benzince.

Kde jsme doplnili zásobu kartonů, napsaly si ceduli na další destinaci, popovídaly si s prodavačkami a dostaly jsme domácí štrůdl dělaný s láskou 🥹.

Buďto štěstí přeje připraveným a nebo začátečníkům. Za jeden den s Luckou, jsme stihly skoro všechno co jsme s Oťasem zvládli deset dní na stopu po Evropě.

Ani ne 3 minuty po stoupnutí si k silnici s cedulí a dělání blbůstek, jsme měly auto.

Vzal nás chlapík z bezpečnostních složek. Že si kvůli nám hodí zajížďku do Svitav. Ale vyklubal se z něho nakonec strašně moc fajn člověk, co byl, je a bude duší i hodně dobrodruh a tak trochu ho strhla naše energie. A taky i proto, že byl fakticky fakt hodnej. Takový náš stopařský anděl. Jinak si to vysvětlit neumím a ani nechci.

Vzal nás totiž až do vesničky jménem Karle, tam s námi hledal Karla, abychom splnily výzvu co jsme na toto místo dostaly od organizátorů. Ptali jsme se každého, koho jsme viděli venku. Jestli nezná nebo není Karel. Nikdo nic. Paní, která si s námi povídala trochu víc, nám řekla, že tady za rohem je možná nějaký Karel, pokud zde ještě žije. Nicméně věděla o jednom, který nedávno zemřel. Tak jsme chvilku přemýšlely a pak se rozhodly navštívit ho na hřbitově. Tou chvilkou, kdy jsme ve vesničce byly, nebyl venku nikdo další. Zamířili jsme s naším skvělým řidičem na hřbitov se vyfotit s náhrobkem onoho Karla. Hledat jedno konkrétní jméno na hřbitově, teda není úplně nic jednoduchého. A to to byl malý, vesnický hřbitov. Na velkých byste našli ono konkrétní jméno asi hodněkrát, ale co kdybyste hledali i příjmení? 😳😁

Jo, ono asi bude nějaké vyhledávání, minimálně u správy hrobů na hřbitově. Když pomineme, že to je takové jak to jen říct… trochu neslušné..? Naše fotka s náhrobkem, je oproti tomu dost velký přestupek proto etickým zásadám. Nebo teda… mně to přijde jako brutal 😁. Záleží hodně na hranicích každého jednotlivce že. Pro někoho je úplně v pohodě ty hroby i ničit….

Posuneme se dál! Našim cílem bylo už jen sportovní centrum Olomouc. Kde jsme měli být oficiálně do 18hodin podle pokynů organizátorů, než časový limit prodloužili, aby se sem stihli dostat vůbec i oni 😁. Jelikož jsme už dávno byli v kraji tvarůžků, náš stopařský anděl nás vzal do obchůdku s tvarůžkovými potravinami. Sám si šel nakoupit pro kolegy. Ačkoliv se mi tam opravdu, ale že opravdu nechtělo (kvůli tvarůžkovému aroma), jsem šla taky a potom tam chodila se zacpaným nosem. Na to, že jsem tam nic nechtěla, jsem tam nechala přes tři stovky. Ale tak… jízdenky zdarma za celý den až na druhý konec Česka. Tak se to vyrovnává.

Kdybychom si nezajeli nakoupit tyhle místní mňamky, byly bychom na místě bezesporu první. Byly jsme v cíli, ale i tak bezesporu první v 18:22. Ještě jsme z auta vybíhaly si udělat fotku. A rovnou ji nahrát do skupiny jako důkaz💪🏻💪🏻💪🏻. Potom jsme se otočily a viděly dojít druhý tým. Tým, který našel v Karle na hřbitově, živého Karla 😁. Nechápeme jak 😁.

Nasedli jsme zpátky do auta a jeli na zaslouženou večeři. Večeře a kofola za odměnu 🤩. Nejlepší věc po prostopovaném dni.

Po návratu jsme se zastavili za všemi, co dorazili, do restaurace Carousel. Kde byla neskutečná atmosféra 🤩. A skvělé pointy z chlapského vnímání světa (byla jsem tam trochu v chlapském kotli totiž 😁). Potom byl přesun do tělocvičny, spontánní kopaná ze které se vyklubal fotbal. Samozřejmě že můj tým vyhrál. Ani ne tak díky mně (vlastně vůbec), ale spíš díky Péťovi Oliverovi 😁. Který to s míčem umí stejně dobře jako s meditacemi. Nechápu, obdivuju. Já měla co dělat abych to udýchala a nevyskočilo mi srdce z hrudi 😁.

Po dlooooouhé pauze, následovalo vyhlášení vítězných kategorií.

Byla kategorie za nejstrašidelnější kostým, cena poroty, za Karla v Karle, potom první místo a ještě ocenění skvělé Monči díky které jsme mohli být v prostoru tělocvičny. Vždy zařídí skvělé prostory kde můžeme být, je to nejen x challenge anděl 🤩❤️‍🔥.

Famfáry. Famfáry a famfáry ještě jednou.

První místo jsme vyhrály my s Luckou 🤩🥳🤩. Nádhernou zlatou sošku palce nahoru a ještě malinké klíčenky palce nahoru abychom je měly kdykoliv po ruce a nezapomněly na to, že jsme vyhrály první místo.

Všude se tady povídalo, zpívalo a hrálo, výborný to bylo. Taková skvělá ukolébavka před nic moc spánkem a cestou domu druhý den.

Nicméně! Mířily jsme na vítězství, kterého jsme dosáhly.