Dublin

05.04.2020

Mám teď neskutečně vděčnou náladu. Vzpomínám na Irsko. Na Dublin, ve kterém jsem byla na návštěvě za kamarádkou co tam byla na erasmu. A musím se vyloženě smát.
Kdo mě zná, nebo sleduje na instagramu nějaký ten pátek, tak už asi tuší, co si v tomhle článku připomeneme. 

V první řadě doporučuji si udělat něco dobrého k jídlu, nebo nalít sklenku vína a lahev nechat po ruce. Pro následné doplňování hladinky 

Tento článek bude doprovázen fotografiemi, pro přesnější představu (ale zas moc jich nebude protože zásuvky v Irsku pro mě byla absolutní záhada- až do dne odjezdu. A telefon tak "nebyl" kde nabíjet)

Takže bych velice ráda začala radou a to: Dávejte si pozor a radši 18x kontrolujte datum odletu a letenek. Ušetříte si situaci která se stala mě. 
     Koupila jsem si letenky, všechno v pohodě, easy. Milionkrát jsem je kontrolovala, posílala kamarádce, mamce, tehdejšímu příteli. A nikoho včetně mě nenapadlo se podívat, že HEJ máš letenky na 6.ŘÍJNA ne Září jak si myslíš a jsi přesvědčená. Zjistila jsem to totiž až v Bratislavě na letišti. 

Po tom, co jsem den predtim odjela z Prahy, spala v Bratislavě cca 2 hodiny v hostelu(odkaz na hostel) a byla na letišti 4 hodiny předem. Jelikož to byl můj první let v životě. Takže jsem si užila prohlídku prázdného Bratislavského letiště, ve slunečních paprscích za východu slunce. Jakožto třetí cestující v historii letiště jsem totiz prošla všema kontrolama až ke gatu a tam zjistila že odletam až za mesic. Scéna to byla jako z nějaké Bčkové komedie. Kdy si hlavní představa vystojí frontu na odbavení a tam se jí personál ptá kdo je pan Smith. Což dotyčná vůbec neví a tak se nechápavě ptá proč. Na čež ji personál dává otázku na to jaký je měsíc. A poté oznámí, že se slečna sekla o měsíc. A to jako třetí cestující za celou historii tohoto letiště. Víc ve článku Fly up
Otočila jsem se a jela zpátky do Prahy. Odkud jsem si ještě druhý den koupila letenky na jiný zářijový let, tentokrát s odletem z Prahy.  Na nádraží v bratislavě jsem si nezapoměla koupit klíčenku, která mi od té doby už bude připomínat tenhle muj fuck up. Jelikož ta moje kamarádka 26.Září odlétala zpátky domu, tak jsem z bratislavy nemohla letět v ten říjen na kdy jsem měla letenky. Už by tam totiž nebyla.

Takže tak dopadl pokus o muj první odlet v životě. Teť jen děkuji bohu, že jsem neměla koupené letenky třeba z něměcka. #JazykovaBariera level trilion.
Kdyz jsem odlétala tentokrat uz z Prahy, tak vsechno proběhlo v pořádku, i s mým 4hodinovým předstihem. Jediné co, tak jsem byla tak mimo, že jsem si dala airpods do usi obráceně, levé sluchátko do praveho ucha a naopak, a neprislo mi to vubec divne. Rikala jsem si totiz, že “asi máš jen zalehlé usi, to je ok”. A pri tomhle prvním letu v životě, jsem se naprosto utvrdila v jedné věci. A to, že vždycky chci sedět u okna, ne jen kvůli nádhernému výhledu, ale především proto, že když jsem se při vzhletu a při přistávání podívala do uličky, myslela jsem že tam sebou seknu. Ne že bych tam viděla třeba mrtvolu, nebo něco takového, ale vůbec se mi nelíbilo, jak je celé letadlo tak moc nakloněné. Kdyby jen nelíbilo, nebylo mi z toho dobře.

Prislo mi neskutečně zvláštní, jak nad střední evropou a i anglii byla obloha čistě modrá, bíle mraky skoro pruhledné. Což se změnilo jakmile jsme se blížli k Irsku. Byla tam obloha úplně mléčná, mraky bilé a nepruhledné. A pak jsme proletěli jedním hutným velikým mrakem a najednou jsme byly v Irsku. V Irsku které má očividně své vlastni podnebí. A ještě ke všemu tam mají o hodinu míň než v česku. Což bylo ok, na aklimatizování, ale o to horší při letu zpátky do ČR. Ale o tom je Fly up článek(odkaz)

Jak se dočtete na všemožných internetových průvodcich, kupte si hop on jizdenku na celou dobu co tam budete. Nebudete muset řesit jizdenky na kazdou cestu autobusem zvlášť. ALE musím připomenout jednu duležitou věc a to, že zelené hop on autobusy nehlásí zastávky, nestaví na kazdé a tak to musíte hlídat. Nejlepe v aplikaci mapy.cz, kde jsou i jizdni řády.
My jsme první den zahájili tím že mi ukázala Nádherný nábřeží Henry street core, ukázala sochu Jeanne Rynhart a odvedla na hotstel uličkama mezi kterými byla i ta, ve které sídlí světoznámý The temple bar. Musím říct, že tolik lidí na jednom místě jsem opravu nečekala. Potom jsme šly jsme do klasického hospody u George´s Street Arcade. Kde pro mě nejlepším zjištěním bylo, že mají točený cider. A to mé milované Lišácké jablko, jen s irským názvem takže jsem ho nepoznala hned. Připité jsme si daly road trip pro hranolky a hea směr můj hostel.
V tom hostelu to měli opravdu hezky vymyšlené. Na recepci jssem dostala vytisknutý papírek(který jsemnesměla ztratit) kde bylo všechno, od čísla pokoje, až po písmenko vaší postele. Které bylo, jen o něco tmavší barvou, než byla klasická omítka, napsané nad postelí. Což jsem zjistila až když mě asi ve tři ráno vzbudili slečny američanky, že spim na posteli jedné z nich. Ted já rozespalá, s nezapnutou anličtinou jsem přemýšlela co mi to vlastně říkají. Ale pochopila. Takže jsem si sebrala věci a odebrala se do postele za roh, kde už nad postelí bylo písmenko J. To byl fakt zážitek. Takže na to si dejte pozor děcka. Já to nečekala protože v hostelu v bratislavě takovéhle označení bylo přímo na posteli. A v mírně podnapilém stavu opravdu neřešíte něčo čeho jste si nevšimli.

První ráno v irsku jsem si dala snídani. Zjistila, že pro Iry je  klasické máslo vždy slané, a to zjistit na toustu s nutelou uplně nechceš. Po snídaní přišlo vyděšení, že tam nemají zásuvky. Jelikož paní co byla na vrchní palandě měla na věšáku věci které zakrývaly zásuvky, přidala k mému přesvědčení, že na celý pokoj jsou jen 4 zásuvky a to dole v klučičí části. Když jsem se ptala slečen američanek jestli neví kde tady nahoře(byly jsme na patře) jsou, neměli vůbec ponětí. Pro takovéhle případy proto doporučuji si pořídit PowerBanku s opravu velkou kapacitou. Abyste se nemuseli děsit kdyby náhodou.
Vyrazili jsme s Terezkou poznávat taje Dublinu a první zastávka byla u The Temple baru, který zavřený a bez lidí pro mě byl o dost přívětivější než minulou noc. Následovala znova procházka po Henry street core kterou jsme se vydali na vlakové nádraží. Jely jsme totiž na kraj irska a to do městské části Howth kde byl přístav a já tak poprvé mohla vidět, cítit a poznat oceán. A to pro mě byl opravdu silný zážitek.

DODAT: UPRAVENE FOTKY CO NEJSOU NA INSTAGRAMU., POCITY Z OCEÁNU, RECENZI KAVÁRNY V HOVTHU, DALŠÍ ROZVŽENÍ DNE, FAKT ŽE I CHVILKU SVÍTÍILO SLUNÍČKO V COLLAGE, LEGENDU O BAREVNÝCH DVEŘÍCH, SOCHU OSCARA WILDA. a POSLEDNÍ DEN KDY JSME BYLY V PROSTRANSTVÍ HISROTICKÉHO HRADU, U PATRIKOVO KATEDRÁLY, A VE FYNIX PARKU.
sKOPÍROVAT Z POZNÁMEK ČLÁNEK O FLY FUCK UPU A DODAT HO. PŘIDAT ODKAZ.  A  ZAKONČIT UVĚDOMĚNÍM KVULI KTERÉMU JSEM SE ROZEŠLA S dominikem(překopírovat z instagramu)