Ermita de San Miguel - Istán

11.07.2021

Ermita de San Miguel- Istán

Noc nebyla kdo ví jak pohodlná, nicméně jsem se nějak vyspala a nabrala energii na další den 🤩.

Žlutě značená cesta PH-A 137 Camino de la Cuesta
Žlutě značená cesta PH-A 137 Camino de la Cuesta

Tady se rozednívá až v 7 ráno tak jsem se najedla, pomalu pobalila věci a vymyslela jak to udělám. Nakonec jsem vyrazila na trasu do Istánu, okolo jezera. Trochu jsem si hned zezačátku dvakrat zašla. Byla muší taxi, hlavně nazačátku než začalo velké klesání pak už mě v tom nechali samotnou.

Následovala jsem žlutou značku. Vedla mě nejen okolo toho jezera, ale až úplně na jeho úroveň.

Při potkání první Mohyly jsem si okamžitě vzpomněla na kluky z GRka na Mallorce na jejich "kde jsou mohyly, tam jdeš správně" a proste se musela usmívat.

Mohla jsem se vykoupat. Čehož jsem nevyužila. Chyba. Splavena jsem byla jak kdybych tam už vlezla. Jelikoz to bylo klesání, stoupání, klesání a stoupání okolo hladiny po pravé skalnaté stěně. Pořád jsem měla nádherné výhledy a ještě ke všemu jsem narazila na srdíčko z listu. Jsou totiž uuuuplne všude.

Poslední stoupání byl masakr. Už to nebylo po přírodní cestě ale po panelech a to byla síla. Funěla jsem, pila, využívala každého stínu. Až tam byl poslední roh na kterém byla žlutá značka. Za ni na mě čekal uřvaný uvítací výbor z cikád. Pak jsem si popovídala s dědečkem který si plel zahrádku a ptal se mě, jestli jsem se koupala, že tak vypadám 😁. A že kdybych chtěla, tak ta voda je čistá a může se v ní koupat. Ale mě už ani nehne jít zase zpátky dolu a znovu nahoru. V městečku jsou malé bílé uličky, plné španělských vlajek. A na několika rozích jsou fontány s pitnou vodou které vybudovali v roce 1953 obyvatelé Istánu. Nosí se ve městech roušky nebo respiratory. Umyla, převlíkla a naobědvala jsem se na vyhlídce u ulice Tajo Banderas.

Sebrala se a vyrazila na cestu k ermite zpátky. Tentokrat vrchem. Ale bylo takový vedro že jsem to po 2km zabalila a objednala si uber zpátky rovnou na autobusové nádraží.

Cesta na letiště udělat si antigenní test uběhla strašně rychle, skoro celou jsem ji prospala takže jsem se jen vzbudila a vystoupila. Hledala jsem terminál 2, protože v něm by mělo být to testovací centrum, podle jejich webovek. Jenže tu žádný terminál 2 už není. Je tu jen jeden. Takže na informace a dojít až do druhé části letiště. Ta totiž dřív byla terminál 2.

Úplně do leva. A už si jen počkat. V cestovatelské skupině psali čekačku 1-2hodiny. Ja tam stála 3,5hodiny. Naštěstí si ho dělam den předem a nemusim honit čas a nervovat se. 
Pak moje kroky vedli na pláž Playa de los Álamos. Bez koupačky by to nebylo ono. Ještě hřálo sluníčko a pisek byl az neprijemně horkej. Oproti tomu bylo more vcelku studené, ale i tak jsem to riskla. Vlasy po druhé celo koupačce mi schnou jeste ted při ceste na letiště kde budu dneska spat. Chtěla jsem si natahnout hamaku mezi palmy, jenže jsem doma nechala delak lano a tak mi chybelo asi 30-40cm k druhe palmě abych to zavazala. Tak třeba jindy 

Jezero Embalse de la Concepcion
Jezero Embalse de la Concepcion