Gladiátor v Ostravě a barvám neutečeš v Praze

Odběhnut třetí závod za měsíc bylo vlastně docela dost příjemné. Jet tam už s tím, že je to poslední Gladiator na delší čas (mám Gladiatorské prázdniny) byl zážitek už sám o sobě. 
Umocňoval to fakt, že jsem se dala dohromady na tenhle závod s holčinou, které jsem v Milovicích ve sprchách myla záda. Až na to, že to pro mě nebyla asi ta nejlepší volba. Jsem dost náročná na své okolí a pustit si někoho takhle k tělu, že s nim poběžím závod kde jsem zranitelná.... no obzvláště když je to někdo koho neznám. Nebyla nejlepší volba kterou bych chtěla opakovat. Ale chybama se člověk učí. A příště když závod sama, tak závod sama a tečka. Nikdy tam totiž nejsem sama, hlavně se nesnažím podporovat člověka kterému to je jedno a doufat v jeho podporu zpátky. 
Nicméně. Závod bych přirovnala k hradeckému co byl v březnu, lokalita podobná, jen trochu víc přírodní, což je dobrý paradox když závod začínal na parkovišti za obchoďákem. Cítila jsem tam takové to propojení závodu s přírodou trochu víc. Což jsem nějak nevychytala a vzala si boty s hladkou podrážkou, místo trailových vj maxx.... tak možná info pro další roky nebo závodníky protože já do Ostravy už v plánu jet nemám. Neoslovila mne ta lokalita a to vůbec. Ale medaili a splněno lokalitu potřebuji k thriumphals kterou tenhle rok hodlám urvat. Ještě na chvilku zpátky k těm botám a zážitku ze závodu. Pontony na vodě? lahůdka! Jen ve vj by se to běželo možná i lípa neklouzalo by to, stejně jako v zabahněných kopečkách kde jsem si omlátila kolena, jak mi to klouzalo. Kolena nebyly to jediné co si užilo tu přírodu kolem. Užili si to i moje záda, když jsem se pustila při přelézaní překážky a spadla přímo na záda.
Jako takovej klasickej brouk co když je na zádech, tak máchá nožkama nahoru :D jo. Přesně tak jsem si připadala a hned se začala smát, i když se ostatní ptali jestli jsem v pohodě. Naštěstí to bylo do měkkého tak to nebolelo. Trochu bych vytkla absenci teplé vody ve sprchách a debilní počasí, ale za to organizátoři nemohli. Před, po a mezi bouřkou.... ve dni kdy bylo teplo jako v létě. Takže si dovedete představit ten hutný vzduch co se dal sotva dýchat. Uběhnuto 5km za 1h 18min i s překážkama. Za mě dobrý, ale bylo už dost znát, že je to třetí závod za měsíc a nestihám regenerovat. 
Na to konto mě pár dní na to sejmula extrémní únava, spojená s vyšším pracovním vytížením a asi ne úplně dostatečným spánkem. Která hezky vygradovala při menstruaci, horečkou, brutální bolestí v krku a majestátníma migrénama. Týden před dalším závodem. No není to nádhera? Nebyla. Běžecký trénink na který jsem se ale hodně těšila, jsem nebyla schopná udýchat. Dala jsem 3km a měla jazyk na vestě. Trenér mě sprdnul, že jestli se necítím dobře tak bych dávat závod neměla, ale to bych nebyla já. přerušit svojí závodní linii jen tak? VŮBEC! 
Dokud můžu, tak běhám. 
Naštěstí mi v den závodu bylo už nejlíp jak jen mohlo. Bolest v krku nikde, bolest hlavy nikde, malátnost taky nikde. Takže naprosto ready na závod. Plný barev. 
Takový byl závod Barvám neutečeš 21.6.2025 v Praze na černém mostě. Trasa závodu až na start skoro kopírovala loňského pražského gladiatora, jen s dost velkým teplotním a obdobním rozdílem :D, Nějakých 12stupňů. Co mohlo být lepší, byla občerstvovačka, jen voda ve vedru a po vyškrábání se na kopec, moc elektrolity a energii nedoplnila. 
Jak jinak lépe oslavit letní slunovrat než barevně, aktivitou a venku na čerstvém vzduchu, s tím nejlepším parťákem jakého jsem si mohla přát. A ještě za to dostat moc hezkou medaili!
Po těchto zdravotních nepříjemnostech a v tomhle teplu 5km zvládnuto za 40 minut, přesně jak jsem chtěla.