Malaga-Marbella-Istán

10.07.2021


Malaga-Marbella-Istán

Přesně v tomhle pořadí jsem to měla naplánované a přesně v tomhle pořadí jsem si to splnila. Po výstupu z letadla, projití jediné kontroly, zorientování a aklimatizování se, které mi trvalo přesně... 5 minut, následovalo odebírání se na vlak. Z letiště do obchoďáku abych v primarku ulovila voňavku. Zas a znovu. Protože jsem ji klasicky nechala doma a jen jsem vylezla z letadla už jsem byla spocená až za ušima. U toho jsem si mohla koupit repelent, protože tohle není jako Mallorka a komáři, ty mrchy kousavý, jsou na každém kroku.

Odebírám se na autobusové nádraží abych si počkala, domluvila se rukama-nohama, anglicko-španělsky a koupila si jízdenku na nejdřívější autobus do Marbelly. Ten jede až za hodinu, v 17:30. O čemž moje milovaná aplikace vůbec neví. Jaké zrada. Takže dojíždim do Marbelly v 18:30, přebaluji poprvé batoh a zjišťuju, že ta cesta nahoru je na 4 hodiny s jedním přechodem hory. Měním plány, dneska to nejdu, půjdu na pláž a vyspím se tam. Po cestě dolů nádherné, zdobené uličky, a vyhrávající hudba a smích z hospod. Už jsem zapomněla jaké to je mimo pandemii.

Moře je studený, ale sluníčko krásné hřeje, tak se to vyrovnává.

Zrada! V Marbelle je zakázané spát na pláži. Takže další přehodnocení plánů, vezmu si uber a dojedu do Ermity která je kousek od Istánu? Nebo to risknu u zástěny s lehátkama. Nakonec ani jedno.

Na západní straně pláže jsou šutry, je to cca za rohem. Odchází odtamtud banda puberťáků a tak to jdu obsadit. Jo! To by šlo.

Kameny jsou kupodivu se všema mýma vymoženostma i pohodlný, vidím hvězdy i stranu pláže a barů. Převlékám se do spacího oblečení, jenže mi je fakt vedro, tak se zas svlékám a rozhoduji se jít na kutě. Jenže zrovna v ten moment mi na spací místo začínají lézt návštěvníci. Nalití puberťáci, zamilovaný puberťáci a hlasitost hudby z barů na pláži se snad ještě zvýšila .

Je 23hodin a ja polemizuju mezi airbnb a uberem.

Jedna noc u chlapíka na gauči v airbnb by mě vyšla na 40€, víc v hotovosti ani nemám. Nakonec se rozhodnu že do toho jdu, sbalím si saky paky a on mi napíše že nakonec nic, že mu to zakázala manželka...

Uz jsem vylezla ze svého úkrytu, a znova tam nemůžu a ani se mi nechce. Nevyspala bych se. No nic. Beru si uber za 25€ nahoru k Ermitě. Nemám kde jinde bych se vyspala a jsem už utahaná jako kotě.

Pohled od Ermita de San Miguel
Pohled od Ermita de San Miguel

Černočerná tma, silnice jako nebezpečné serpentiny a já se nechávám odvézt někam kde nic, tu nic, není. Jen skály a stromy. Cesta byla fakt nebezpečná. Řidič opatrný, mlčenlivý a proste skvělý, tak jsem mu dala dýško s tím že moc děkuju za jeho řidičské schopnosti. Vzala to kousek zpátky s čelovkou, potkala pár aut-museli si myslet že mají halušky když u silnice vidí holku s batohem v jednu ráno. Čekal mě podle mapy kopec na kterém jsou kaskády. A přesně na ně jsem jít neměla, ale šla. Takže zase vracení se. V černočerné tmě bych bez baterky neviděla vůbec nic. Ale fakt vůbec.

Došla jsem na správné místo a rozhodla se konečně vybalit. Karimatku, nafukovaci polštářek, hamaku jsem si rozložila na lavičku a ulehla. To bylo to nejlepší co mě zatím potkalo.

A pak začali komáří nálety.