Mallorca den 4.- Masakr v horách

Vzbudila jsem se ze "spánku", do zimy. Nemohla jsem vůbec usnout a potom ani pořádně spát. Do studeného větru co mi foukal zpoza hlavy přímo do spacáku.

Zavolala si s maminkou přes video hovor, i s kočičákem. Najedla se, pobalila a vyrazila pokračovat hezky to zase sejít zpátky. Jaké nemilé zjištění, že za stromy za mým spaním byl přesný opak. Další a další kopce a další a další kameny. Ale co to vidí oči mé! Zahledla jsem lidi! O kterých jsem ani nevěděla. Moje cesta stejně vedla okolo nich, tak je alespoň pozdravím. Tři chlapy a jedna holčina z Chille. Ptali se mě odkud kam jdu, a popřáli šťastnou cestu. Moje odpověď byla Jojo thank you, tak hned odkud jsem tak já ze z Čech a oni hned česky že taky. Poznali to podle mého Jojo😁

Šla jsem nahoru, že se tam když tak potkáme.

Já původně měla v plánu po dvou žebřících po cestě přímo za obrovskou strmou skálou, se dát dolů na cestu silnicí protože tohle odporné stoupání, jako jsem zažila na spaní na dnešek, už nechci. Po zjištění, že trasa dolu žádná není a mapy.cz to trochu nevychytali, jsem se kousla a zase se přidala ke skupince. Že přejdeme ty hory. A tak se stalo, byl to pěkný masakr abych byla upřímná. Funěla jsem jak býk, nohama sotva pletla, batoh neskutečně těžkej a nemít trekové hole tak nevím co bych dělala. Navíc jsem byla pořád navlečená ještě z rána, takže jsem se potila víc a víc.. no nic příjemného při stoupání 700m v celkem krátkém čase....no byl to mazec. Nahoře jsme si dali odpočinek, převlečení a heá dál. Myslela jsem že už nemůžu, že to nedám, ale ona nebyla moc cesta jinudy než dopředu. Tenhle přechod hory nebyl až tak masakrální jako včerejší výlez, včera to bylo převýšení půl kilometru, na trase co má kilometr. Bylo to spíše lezení po hoře bez jištěni. Nicméně i tak těch dnešních prvních 700m převýšení byla síla.. Hodně mi pomáhalo, že jsem na to nebyla sama. Vlastně jsem za to neskutečně ráda! Jít tyhle cestičky a pořad vytahovat mobil abych se ujistila že jdu správně.... no nebylo by to to pravé ořechové na tak úzkých cestičkách jakýma jsme i šli. Krok do prázdna nebo chyba a sletíš do propasti.... na sráz fakticky vysoký a ne úplně oku lahodící.

To bylo mírně nepříjemné když jsme potom odpočívali na miste které bylo regulérně z kopce a oblékat si v něm tu extrémně těžkou krosnu by nebylo nejvíc komfortní si myslím, tak jsem s ji vůbec nesundala😁🤷🏼‍♀️

Potom byla konečně tak vyprošená cesta dolů, nejdříve to byly kaskády plné dlouhé trávy, koz komentujících naše počínání a poté přišly další, jen to byly kaskády plné štěrku na kterých se natáhl snad každý z nás. Alespoň cesta vedla jen a pouze dolů a dolu, až do městečka Estellencs. Tam parta dala par piv, já strašně dobrou vanilkovou zmrzlinu s mandlema a LUXUSNÍ mrkváč. V životě jsem neměla lepší a to jsem jich jedla už dost. Vlastně jsem jen doplnila cukry. 
Sbalili jsme si krosny, doplnili zásoby vody v obchůdku který už zavíral když jsme přicházeli, byli tak hodní a mohli jsme si nakoupit. Dál jsme pokračovali za město, najít si plácek kde dnes byvakujeme. 
Už v hamace pomalu usínám a těším se, co zajímavého přinese zítřejší den.