Mallorca den 8.- První nej

Proč první nej? Protože první nejvyšší hora nad mořem kde jsem byla. Hora kterou jsme dneska přecházeli, měla 1 364m nad mořem. Je to masakr! Hlavně ta cesta na ni nebyla ani nikterak extrémně strašná. Byl to mazec, co si budem..., ale nebylo to nic šíleně strmého ani nic co by dalo pocit, že to můžete nezvládnout. Jen jsme šlapali nahoru a nahoru.
Jednou se rozhlédnete a nevidíte žádné cestičky, podruhé se rozhlédnete a vidíte všude kam se podíváte jen hory no a potřetí když se podíváte tak uvidíte i kozy. Mallorca je země divokých koz a ovcí, no a mou osobu to pořád a stále udivuje. Jediné co bylo fakt nepříjemné, bylo to, že jsem měla hned z rána hlad a už žádné jídlo. Což je problém. Který ale dokáže vyřešit pár oříšků poslední kousky oliv z trhů, ředkvičky a raw tyčinka od vesele veverky. Taky už byla poslední.

Mám takový dojem, že já a moje krosna už jsme spolu nějak trochu sžité. Za těch 7 dní co jsem s ní strávila na zádech, už nějaká symbióza musela přijít. Ještě nás spolu čeká dalších 8dní 🤩.

Došli jsme z noclehu u jezer přes GR221 až do Llucu, okolo mýtnice, která je doslova uprostřed ničeho. Abychom zjistili ze tu je fakt špatná restaurace kde vaří fakt špatně...a není to vůbec dobrý. Moje vysněná čerstvá ryba se nekonala. Všechno z polotovarů... a obsluha co neumí anglicky nic než pozdrav. Pak nás navštívila Táňa z Esporlesu, pokecali jsme a zítra ráno se s klukama vracím na otočku do Palmy. Oni si dávají už oddych protože v pátek odlétají a chtějí si dát ještě spoooooustu cest po Mallorce v autě. Tak se naše čestný rozdělují. Já si zajedu do Decathlonu pro ešus a něco sušeného k jídlu, protože mi nechají zbytek plynové bomby na jídlo. A potom, potom mám v plánu se vrátit do Llucu a jít do Pollençy.

No a pak? Pak uvidím kam mě nohy zanesou