Mallorka den III.- “Překonávání”

07.05.2022

Dneska nás vzbudilo ve tři ráno slabé poprchávání. Koukla jsem na mobil a tam info, že ve 4 hodiny bude na 70% pršet. Norové na yr.no neměli žádnou aktualizaci. Takže jsme pomalu začali balit. Jelikož jsem včera skoro naříkala o tom, jak mě bolí chodidla a cítím každý kamínek, rozhodli jsme se, ze zajedem do decathlonu v palme a koupím si vložky do bot. Takže jsme se pobalili a s čelovkama šli totálně zarostlou, neudržovanou, ale jinak pěknou cestou do Valldemossy. Nahoru okolo hotelu ke kostelu, tam jsme si odpočali, já si převlíkla teple triko na spaní, za tílko, snědli jsme Ensaimadu co jsme kupovali v Esporlesu, banány a vyrazili směr zastávka do palmy která byla jen kousek. Čas který zbýval do odjezdu jsme byla v "budce" na zastávce a střídavě se váleli po sobě navzájem a sami po sobě.

V Palme jsme z hlavního nádraží jeli na Fan Palma shopping (shopping center) a jelikož jsme byly v palme už po sedmé a decathlon otevíral až v deset, jsme strávili čas v parku na nádraží s kávou a potom čekáním před decathlonem. Najít ty vložky bylo unikum. Ale to vybrat je, to bylo něco strašného. Byli jsme tam asi hodinu a půl.

Nicméně vložky do bot máme a hea zpátky směr Valldemossa nahoru.

Trochu jsem se toho bála, vůbec jsem netušila co čekat a nečekat, slyšela jsem že je to strašně náročné, ale upřímně?

Za mě to byla docela pohodová cesta. Jakože fakt. Taková krásná klikatá, nahoru, ale nic drastického, takové příjemné stoupání plné šutrů, skal a taky skautů. Nenapadlo by mě, že je potkáme jít dolů v takovém množství

Jelikož jsme zapomněli odbočit, správně a zjistili to až pozdě, tak náš plán jít si na pohodičku na jednu vyhlídku a uvidíme jestli půjdeme ještě výš do přístřešku(konkrétně z kamenů postavené zdi a nahoře nějaký kovový vlnitý plát.

Ale protože jsme nekoukali na mapu a šli pořad rovně doprava, místo do leva na onu vyhlídku, našli jsme naprosto výjimečně místo. Sice nás chvilku nahoře potrápili šutry, kdy jsme lezli tak nějak skoro počtyřech nahoru, šle rozhodne to za to stalo a stoji.

Vylezli jsme na plácku kde byla louka plna takových fialovo růťžových květinek, vypadající podobně jako jetel. Vysokých trsů trávy a stromů jak z příběhu o Adamovi a Evě. Ono to bylo tak krásné, že nějak podobně jsem si to vždycky představovala. Jen méně šutrů a více mechu.

Byla jsem na západu slunce ale nenapsala jsem ani čárku. Jelikož jsem byla plna dojmů, vděčnosti a štěstí, z překonaného dne.

Takže teď tohle píšu z hamaky které jsme si natáhli naproti hoře Es Caragolí, kam máme v plánu vyrazit po snídani na východu slunce. Kdy mi ještě poslední barevné výjevy ze západu, na obloze svítí mezi stromy přímo do hamaky ☺️❤️.