Mallorka den III.- “Překonávání”

Dneska nás vzbudilo ve tři ráno slabé poprchávání. Koukla jsem na mobil a tam info, že ve 4 hodiny bude na 70% pršet. Norové na yr.no neměli žádnou aktualizaci. Takže jsme pomalu začali balit. Jelikož jsem včera skoro naříkala o tom, jak mě bolí chodidla a cítím každý kamínek, rozhodli jsme se, ze zajedeme do Decathlonu v Palmě a koupím si vložky do bot. Takže jsme se sbalili a s čelovkami šli totálně zarostlou, neudržovanou, ale jinak pěknou cestou do Valldemossy. Nahoru okolo hotelu ke kostelu, tam jsme si odpočali, já si převlíkla teple triko na spaní, za tílko, snědli jsme Ensaimadu co jsme kupovali v Esporlesu, banány a vyrazili směr zastávka do palmy která byla jen kousek. Čas který zbýval do odjezdu jsme byli v "budce" na zastávce a střídavě se váleli po sobě navzájem a sami po sobě.

V Palme jsme z hlavního nádraží jeli na Fan Palma shopping (shopping center) a jelikož jsme byly v palme už po sedmé a Decathlon otevíral až v deset, jsme strávili čas v parku na nádraží s kávou a potom čekáním před Decathlonem. Najít ty vložky bylo unikum. Ale to vybrat je, to bylo ještě horší. Byli jsme tam asi hodinu a půl a byli řádně otřávení. 

Nicméně vložky do bot máme a hea zpátky směr Valldemossa nahoru.

Trochu jsem se toho bála, vůbec jsem netušila co čekat a nečekat, slyšela jsem že je to strašně náročné, ale upřímně? 

Za mě to byla docela pohodová cesta. Jakože fakt. Taková krásná klikatá, nahoru, ale nic drastického, takové příjemné stoupání plné šutrů, skal a taky skautů. Nenapadlo by mě, že je potkáme jít dolů v takovém množství

Jelikož jsme zapomněli odbočit, správně a zjistili to až pozdě, tak náš plán jít si na pohodičku na jednu vyhlídku a uvidíme jestli půjdeme ještě výš do přístřešku (konkrétně z kamenů postavené zdi a nahoře nějaký kovový vlnitý plát.) trochu ztroskotal. 

Protože jsme nekoukali na mapu a šli pořad rovně doprava, místo do leva na onu vyhlídku. Našli jsme díky tomu naprosto výjimečně místo. Sice nás chvilku nahoře potrápili šutry, kdy jsme lezli tak nějak skoro po čtyřech směr vrch, ale rozhodně to za to stálo a stojí.

Vylezli jsme na plácku kde byla louka plna fialovo růžových květinek, vypadající podobně jako jetel. Vysokých trsů trávy a stromů jak z příběhu o Adamovi a Evě. Ono to bylo tak krásné, že nějak podobně jsem si to vždycky představovala. Jen méně šutrů a více mechu. Všude tam byly vzrostlé stromy které mi připomínali baobab z pohádky o Malém princi. 
Našli jsme si na tomto kouzelném místě plácek na spaní. Vybalili si spaní. Vyprali si pár oblečení a nechali ho sušit na slunku. A já se šla podívat po okolí. 

Byla jsem na západu slunce, ale nenapsala jsem ani čárku. Jelikož jsem byla plna dojmů, vděčnosti a štěstí, z překonaného dne.

Takže teď tohle píšu z hamaky které jsme si natáhli naproti hoře Es Caragolí, kam máme v plánu vyrazit zítra po snídani na východu slunce. Ještě teď mi poslední barevné výjevy ze západu, na obloze svítí mezi stromy přímo do hamaky ☺️❤️. 
Doufám, že mně tento výhled ukolébá k hlubokému spánku.