Od spartana až na půl maraton

Ve své, už by se dalo říct, tradici, jednoho závodu měsíčně pokračuji dál. V dubnu na mé narozeniny byl závod Česko běží modře, v květnu jsem si odběhla spartan race který byl hodně překonáváni sebe sama. Nebudu to sem psát zpětně, v galerii dole jsou posty z instagramu, kam poslední dobou přispívám spíš, než sem.
Dneska se chci ale podělit o své myšlenky trochu komplexněji.
Od prvního dubna jsem v další vlně protokolu Monk Mode, tahle vlna je hodně jiná. A moje překonáváni se se tak trochu zašprajclo.
Před startem vlny mi odešel z tohoto světa dědeček a ať chci nebo ne, propisuje se to do všeho. I když užsi myslím, že už je všechno v klidu a normálu. Není. Vnímám že mám zataženou jakousi duševní ruční brzdu,
Dělám v téhle vlně protokolu, spoustu malých krůčků. Což pro mě jako takovou není vůbec přirozené, už i proto, jak dlouhé nohy mam. A i pro to, že jsem zvyklá byt ve větším zápřahu, jsem tam spokojená, na motivovaná a nastartovaná jako dynamo. Které svítí diky tomu, že je poháněno a diky tomu svítí víc a víc.
Teď si spis přijdu jako takový stále startující diesel. Snažící se rozběhnout, zažehnout jiskru a rozjet se naplno. Možná to je definice vyhořeni?
Může být vyhořeni, aniž by si člověk připadal vyhořele? 🤔
Snažím se popadnout dech, ale místo toho si přidávám zátěž na trase…s tím, že třeba možná že třeba už konečně chytím dech…?
Cítím to i fyzicky. V pátek jsem se po kruháči rozhodla začít trénovat na pul maraton který poběžíme s účastníky protokolu 15.6. v Olomouci. Vědomě jsem upustila od celého půlmaratonu, to bych neuběhla s tímjak teď běh vůbec netrénovala, ale štafeta. Štafeta by mohla byt super! Ale trénuji teď spis svaly a moc mě to baví, než běh jako takový. Což je blby, když mam na starosti závěřečný úsek naší štafety. A jak jsem se rozhodla v patek po kruháči, tak jsem v sobotu ráno začala.
Dva týdny do závodu a já nemam natrénováno. takže! Takže its time to go! A tak…! Tak budu běhat každýden a dělat si z toho záznamy, takové nejen běžecké daily vlogy na instagram které vygradují půlmaratonem 🤩.
Což moc mému duševnímu rozpoložení nepomáhá…🤷🏼‍♀️ možná by pomohla jen tma.
Zase… nechci se vším úplně přestat, když to mému tělu prospívá. Zpevňuji se, shazuji špíčky a cítím se lépe a lépe. A bez nakládání zátěže svaly neporostou…
Uvidíme jak se s tím poperu v dalších měsících