Pomoc za Duben
Duben je celkově pro mě takový MŮJ měsíc. pravděpodobně díky tomu, že na jeho začátku mám narozeniny. Dneska se pokusím poodkrýt konkrétněji důvod proč jsem si vybrala jako dubnovou pomoc Africe právě tuto.
Když budu upřímná(což já jsem přirozeně) tak nesmím opomenout takovou malou věc jakou je moje absolutní dojetí. Teď když píši tento článek jsem až po okraj plná vděčnosti, štěstí a naděje, tak moc, že pláču. A taky celkem špatně vidím na klávesnici(a proto jsem strávila stejně dlouhou dobu jako pro napsání, nad opravou chyb :D)
Pro každého člověka na zemi je velmi důležitý zrak. Opravdu často ho bereme jako takovou samozřejmost, že si nedojdeme ani na kontrolu. Ráno po noci oči otevřeme, vidíme a můžeme dál fungovat. Je pro nás tak normální, když vidíme od rozšlápnuté žvýkačky na chodníku, až do nádherného západu slunce. Jenže málo kdo, když k sobě budeme upřímní vlastně dobrovolně asi nikdo, nepřemýšlí nad tím, jaké by bylo kdyby najednou přestal vidět. Možná o tom začíná uvažovat AŽ, když mu doktoři řeknou že má vadu zraku, ať už dioptricky založenou, či jinou. AŽ. Až když si třeba vyslechne že o svůj zrak bude částečně přicházet až o něj přijde úplně. A nebo až v moment, kdy se tak stane, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Opravdu málo kdo je tak vděčný za svůj zrak, víc než lidé kteří s ním mají problém. Zrak není samozřejmost. Není samozřejmé vidět duhu, téměř hořící nebe při západu slunce, letadla na obloze, lidskou tvář, nebo odstíny barev. Není samozřejmostí ani vidět svou rodinu, mazlíčky, nebo přátele i když vám jsou na dva kroky, nebo sebe samotného.
V Evropě je nevidomích asi 11 milionů slaborakých a asi 1 milion nevidomích. Asi 1 milion nevidomích, protože jich nejspíš bude víc, ale neví se o nich. Když si to chceme představit, tak jako by VŠICHNI obyvatelé Prahy, byly slepí a nevideli! A to je už hodně, co myslíte?
Pro mě osobně, je zrak opravdu nesmírně důležitá věc, nemohla bych bez něho dělat svou milující práci, nemohla bych vidět východy a západy slunce a tak by se můj optimismus neměl kde dočerpávat a bez zraku bych ztratila obrovskou část sebe sama.. Když jsem v začátcích puberty s kamarádkou viděla film OKO byly mi naprosto jasné dvě věci. První z nich byla a je ta, že si svůj zrak musím střežit jako nic na světě a druhá, že se nemám čeho bát protože já jsem nikdy nikomu neublížila(film je tak "trochu" horor). Sama mám dioptrickou vadu očí a i když jsem si již zvykla, že na dálku nevidím a tak jdu blíž (když nemám brýle, které většinu života nenosím), neumím si představit, že bych o zrak přisla úplně.
Než kvuli pandemii covidu zavřeli všechny výstavy, expozice a ruzne projekty své brány, fungovala kavárna po tmě, kde jste si mohli vyzkoušet jaké to je nevidet vubec nic. Obroužili vas nevidomí a vy jste mohli byt napospas tmě.
Zrak tvoří 80% vnímání a co se stane kdyz o nej prijdete....? A co se muze stat kdyz ho nemáte a najednou vidíte?
Na tyto otázky neznám odpovědi, a mozná právě proto jsem se rozhodla podpořit tento měsíc nadaci Svetlo pro svět. Která pomáhá lidem v africe, kteří buďto o zrak přišli šedým zákalem, maji nekorigovane očni vady či jiné onemocnění očí, znovu videt. Respektive jim dá možnost jit na operaci kterou hradí. Je zvláštní jak tak náročná operace očí na “druhem konci” planety stoji jen 800Kč.
Přidáte se je mě a dáte moznost nekomu dalšímu videt krásy teto planety? Nebo jste si vymysleli jinou pomoc za mesíc duben?
Podělte se se mnou o tom jak jste pomohli vy a označte mě u svých příběhů❤️
*Článek jsem doupravovala az do konce měsíce. Jeho vydání je zpětné.
