Trailový závod v Julských Alpách by UTMB
Stalo se hodně zivotnich zmen po změně salonu a musela jsem to cele vlastne vubec vstřebat. Včetne doktorem zakazaneho behani v dubnu, kvuli zacinajici artroze i v druhem koleni, ktera postupuje velmi rychle. To je pekne na pytel abych byla uprimna. Artroza v jedne nozek se jeste nejak da, clovek se spoleha vic na druhou. Ale kdyz je ti zakazany sport uplne, kvuli velmi rychle postupujici artroze i v do ted zdrave noze… je to nepozitivni. Vydržela jsem neběhat 6 tydnů, pak tam poslala zavod a po nem zase dalsi nic nedelani a pak zase zavod. Přece se nevzdam zavodů kvuli tomu ze bych neměla behat, kdyz ti nejak zvladam. Jenze jsem musela upravit cele tempo treninků, behu, uplne vseho. Coz kdyz to šlo ruku v ruce s pridanim si dalsi práce, se stalo to, že jsem pul roku necvicila a netrneovala a pak tam poslala relativne narocny zavod. Musela jsem se zivotne trochu srovnat, vyklidnit a stabilizovat- na čemz porad pracuju jen je to rozhodne uz o necem jinem nez to bylo třeba v kvetnu, červnu…
A tak ted sedim v kasarnach karlin, v jeenom z prvnich podzimnich dni, kdy jde tezko rozpoznat od pozdnich letnich a vylejvam si vam tady hlavu.
Klasicky si drzim jeden zavod měsíčne, i kdyz už mi to neslouzi tak jak mi ti slouzit zacalo na začátku. Ale dostala jsem se diky tomuhle stylu zivota k tomu, že si chci odbehnout zavod v terenu kde se behaji ultra. Loni v prosinci jsem sk po pul rocnim premysleni kouoila startovne, na zavod Julian Alps Trail Run by UTMB, s tim ze vyzkousim teren a kinecne si splnim svuj dalsi point ze sveho bucketlistu- podivat se do triglavu a dat ai tam zavod.
Řešit jsem to začala klasicky ažˇ mesic predem😁, rozhodla jsem se žit vic YOLO nez muset mit vsechno nejak extra rozplánovany, naplanovany odkud kam pujdu a co budu kdy presne delat a co uvidim ktery den. Stejně by me to jen stresovalo a tolik casu na tyhle veci ani nemam. Nastesti. Takže stresor minus.
Takze mesic pred startem resim ubytko, rozhodnuti hned ze chci spat ve stanu, takze hledani nejvyhovujiciho kempu. vyhovujiciho moji penezence a mentalne i me samotné-vyhledy. Vyber padl na Camping Kamne ale registraci? tu nsem stejne delala az dva tydny pree startem. stejne jako kupovani si jizdenky tam. jizdenku zpatky? tu jsem kupovala az kdyz jsem byla v autobusu na ceste a neměla co delat protoze nefunkcni wifina😁.
Dojela jsem do slovinska z Villachu a okamzite se uvolnila. nechapala v jake pohadce jsem se to ocitla. Čekaní na autobus bylo delsi nez jsem chtela, tajze jsel stan v kempu začala stave pri stmívání ktere bylo dost rychlé. stihla jsem nafouknout karimatku a najednoi tma. Ale vyhled ktery jsem si pro stan vybrala byl totalni petihvezda.
Ze spacaku vyhled rovnou na triglav?! POJD MI!
Ve slovinsku jsem uz byla, tak jsem věděla, nebo si spis myslela že vim, jak krasne je. Ráda bych rekla ze to vim ve skutecnosti až ted ale ne… musim to zjistovst a objevovat vic abych pak mohla skutecne rict, ze to tam miluju. Do te doby si muzu jen myslet ze to tam miluju. nicmene takhle nadherny misto na zemi…. to nikde jinde nenajdes.
Budíček a hea na prúzkumný vylet. Nejdriv byl plán do mestecna a mistniho háje, pak jsem chtrla prozkoumat i vodopad Peričnik a kdyz uz tak se tam prece projdu!
Prochazet se a courat Teiglavským narodnim parkem… dat si tam 15 kilometrů a pak jit jeste fungovat. To by byl dobry napad, naproszo pohodovy, vlastne takové nic. Ale den pred zavodem? kdyz jsem pak nachodila jeste dalsich 6 km po vyzvednuti startovniho cisla jako pruzkum Kranjsle Gory? to uz tak stastne rozhodnuti nebylo. obzvlast ne kdyz bezne tolik km nechodim. Natoz pred zavodama. Horsi rozhodnuti bylo nevzit si magnezium ha ten den. Coz jsem zjistila den dalsi, den zavodni.
Co se tyka zavodu tak organizace? 10/10!
Vysvetleni postupu? 10/10
Předzávodní komunikace? 10/10!
Závodní den znamenal, nacpat do sebe vsechny cukry co jsem měla ve stanu, ne ze by to slo a bylo prijemny. Pak se sbalit ale nevzit si sluchatka a pak zjistit ze mi aktobus jaksi nechce dojet. a cekas a cekas a cekas a autobusy nikde a to ze bys měoa nyt minimalne hodinu ored startem v okoli stsrtovniho koridoru….? well well well.
Nervozitka stoupala tak moc az jsem si objedla tago za 38€, diky bohu ze dojel ten bus a ja mohla usetrit 36€ na jidlo. hahaha, prirority.
Hodne jsem rano měla nervy na pochodu z ponozek, najednou jsem memoa pocit že vsechny ve kterych bych mohla bezet, uz mam propocene, spinave a mokre, takze jsem volila cestu nejmensiho zla. V ponožkách. Neni tak easy si behez v necem v cem jsi nebezel, v terenu ktery jdi nebezel a nevis jaky ne tam teren.
na veste pripnuté cislo, na sibe dve tricka, potim se jak vrata od chliva a myslim jen na to ze je mi spatne a nevim jestli se pobleju nebo ze me odejne neco druhou stranou. svlikam se, delam si z prednich vlasů copánky a najednou zbyva 5 minut do startu a my se řadime do startovniho koridoru.Uz se tesim az vybehneme, doufsm ze tem pocitum utecu.
neutekla jsem. po odstartovani bylo tempo celych 520 ucastniků, neci mezi rychlo chuzí a detskym během. navic v malych uličkách horskeho strediska….. a s hodným mnozstvim asfaltu. Na me az moc velkym.
Lecbu cestička pro jednoho, takze ani ne kolometr po startu jdeme za sebou jako tři cunici v pisničce, jen… my nejsme 3, ale je nas pres 520.
uz uz jsem se radovala, že tereeeeeen, že nas to ted povede urcite prirodou nahoru, tak nas cesta vyplivla znovu na asfaltu a navic do brutalniho kopcr, mistem, kde jezdili auta a jezdili tam i behem naseho zavodu. jsem asi moc zhyckana ale prijemne to nebylo. Akorat v tu chvilku bylo neprijmne tak nejak vsechno, a ze toho bylo. takze auta… cert vem. tolik jich nebylo. rikala jsem si, ze ted by se hodili ty hulky ktery ma spousta lidi za mymi zady a slysim se cvakat.
Trailovyma botama jit po asfaltu do kopce… eh. zazila jsem uz i prijemnejsi cesty. Asfalt vymenil šterk. přesne ten teren ktery mi doktor taky zakazal spolu s asfaltem. hodne sterku, hodne sterku do hodne kopce. Tam me to teochu zklamalo, tesila jsme se na lecno, horsky cesticky. Ale jsem naivni a doufam do posledni chvile. co se tyka lidi tak ti byli fajn. nebyli tolik otevrený a tak friendly jako na krataich zavidech kde jsem kdy byla, ale kdyz jsem se s nekym zakecala, bylo to vic nez fajn.