X-challenge den 3.
Doslova, z 0 na 100.
Další den nemohl začít líp. Tenhle spací spot už asi jen tak něco nepřekoná. Mít hned po ruce moře, východ slunce a místo s naprosto kouzelný vibem? Do Pirane musíme někdy znovu. Výzva nalodit se, která byla přiřazená tomuto checkpointu byla tak skvělá, že nám ji nikdo nepomohl splnit 🙄. Což nám hned z rána moc naděje nedodalo. Nikdo nechtěl s ničím pomoct, ani uklidit. Tak jsme se vykoupali v moři a pak šli stopovat z tohoto krásného městečka. Nestáli jsme ani 5 minut a už jsme byli v aute. Postaršího dědečka, co nám dal spoustu tipů, kam až jet když chceme do Rijeky. Diky za ne!
Druhý stop trval půl hodky a stopli jsme strašně divného člověka… jakože nic proti, jen… divny. Hodně. Kdybych stopovala sama, necham ho odjet a počkám třeba i další hodinu na něco jiného. Naštěstí jsme celí a ok 👌🏻. Byl to Srb a prý máme spooooooustu spolecne historie… jako odpojovani se se slovenskem a podobně. Jakoby… právě že vůbec. Ale když vás veze, tak si nemůžete úplně vyskakovat. Já slíbila klientkám, že se pokusím aby mě nikdo nezamordoval. Ne fakt. Nebyl to úplně top stop. Nicméně nám na dalsim spotu hned vzápětí co jsme si stoupli, zastavil klucina, starý jak my, co měl tahač aut a v návěsu dvě. Skvělý! Ani ne 5 minut čekání. Byl to Slovinec. A pak! Pak jsme stopli Itala a Indku pracující ve Ferrero 🤩🤤. To nám úplně spravilo vibe, protože byli oba dva naprosto skvělý. Vzalo nás místo Opatija kam směřovali, až do Rijeky na jeden zátah. Že nikam nespěchají, na což jsem jim chtěla říct, že my taky ne, ale zakecalo se to. Dali jsme jim náš Instagram, tak možná zdravíme 🙋🏼♀️❤️🔥. Rádi jsme vás poznali a ty jablicka byly skvělý 🤤.
Rijeka nás jinak neuchvátila. Kdybychom sem nejeli na potkání se jinými tými, tak sem asi ani nepojedeme. A po téhle zkušenosti už tuplem ne. Město plné paradoxů 🤔. Centrum celkem fajn, ale park bez stínu, obrovská možnost pláží a místo toho je to dopravní uzel, těží se tam kdo ví co a pobřeží od začátku až na konec města je plné těžké techniky. Jasný, někde to být musí, jen nás to zklamalo a odradilo pro příště. Dal tam byly totálně vyhořelé paneláky, skvoty, vedle kterých na jednom z vyhořelých paneláků, byl jen tak dostavěný barák s kopulí. Který vypadal docela udržovaně… zajímavé to místo.
Pláž na kterou jsme směřovali než se potkáme s ostatními tými, byla randal daleko a ještě jsem si tam sedřela kotnik a prsty o šutry při vstupu. Další týmy nakonec nedojeli. A naším cílem bylo nepsat ve městě. Ale dostat se co nejdál to půjde.
Na místě u výjezdu z města jsme čekali asi 15 minut, než nás nabral chlapík z parkoviště a hodil 23km daleko za mesto po jadranské magistrále. Věděli jste, že je Chorvatsko z auta tak strašne boží? Všechny ty kopce, želé kopce, voda…❤️.
Oproti jiným týmům jsme měli štěstí na chorvaty. Vyhodil nás u hlavní silnice kde jsme stopovali přes třičtvrtě hodinu. Ale aspoň jsme měli čas, pořádně ohodnotit obrácenou zastávku. Respektive čekací místo na zastavce. Které nebylo otevřené směrem do silnice ale na druhou stranu 🤣. Po par prasárnách co tam některá auta udělala, jsme se pak už ani nedivili. Neměli jsme v plánu, zůstat zaseknutí tam a tak jsme si vystopovali mladeho klučinu, našeho zatim nejhustšího řidiče. Vzal nas totiž od Jadranova, až do kempu k Záhřebu. Cesta trvající přes 3 hodiny… a přes nekonečno zatáček po přímořské cestě. Ještě nám koupil pivka a probrali jsme téměř celý svět.
Já si spojila dvě informace od dvou různých lidi a tak jsem na stories mystifikovala že nás bere až k Záhřebu i když měl cestu jen o vesnici vedle. To byl ten chlapík co nás nabral v Rijece. Sorry jako 🤣.
Nás v destinaci čekal kemp s teplou sprchou free, takže jsme krásně vykoupani, vyvonění. Ready na další dobrodružství.
Ujeto: 302km za den
Na : 6 aut
Získáno: 0, jablka, arašídy, heinekena
Utraceno: 5€
Splněná výzva: 10 úsměvů, smysluplný rozhovor
Checkpoint: žádný
Trasa: Piran(5minut)-> izola 13km (30minut) -> Kozina 30km(3minuty) -> podgrad 20km (10minut)-> Rijeka 38km-> v 18:00 na D8 u Jadranovo( zastavka) 23km -> peko, zadarská župa(kemp) 188km