Gladiator s Monk Modem

V rámci prokrastinace před běžeckým tréninkem jsem se odhodlala shrnout minuly závod.

S kocourem na klíně , stejně nikam jít nemůžu že jo.

Teď je skoro konec dubna a aj se až teď odhodlala udělat shrnuti na závody co byly na jeho začátku, protože jsem stále zpracovávala co se stalo a nestalo.

Narozeninový závod tentokrát ve stromovce byl zajímavý. Nebylo to tak strašný, jak jsem čekala, že bude. Možná to ne nastavení mysli a nebo taky tím, ze přítel udělal takový program, že jsme sotva stihli jist a dojet včas na start 😂. Klasicky jsem se nestihla rozběhat a ani pořádně zahřát takže jsem rozběhaná byla až na 3km závodu. Značka ideál ne? Ne, no. Ale čas 35minut na 5km je za mě hodně v pořádku.

Přidal se i přítel a nová holčina z protokolu Monk Mode, tak tam byl úplně jiný zavodni náboj. Na startu mi zařídil aby mi cely startovní koridor zazpíval všechno nejlepší, já tam tam stala a nevěděla co na to říci nebo co dělat. Krásný.

Míši to byl úplně první závod a na mohla byt u toho. To mě úplně nabilo takovou neuvěřitelnou vlnou vděčností a inspirace… O tři dny později přišel den G, den Gladiator v Kutné hoře s mnichama co jsem do toho taky navezla. Protože když jsem viděla v prosinci loňského roku, kde všude budou tenhle rok závody a viděla tam tu Kutnou Horu, kde se každou MM vlnu potkáváme na srazu, větší znamení to už byt nemohlo.

Ale teď pojďme ještě trochu zpátky, v návaznosti na minuly článek o ocr botách. A to konkrétně mých VJ MAXX, při zkoušení jsem přehlédla jeden obrovský parametr. A to, ze jsou to boty JEN do terénu. Kdybych si toho bývala všimla, rozhodla bych se spis pro VJ MAXX2, které jsou hybridní. Tudíž jak na asfalt tak na terén. přesně v tomhle momentě přišel problém. A ne jeden.

Po tom, co jsem už měla tyhle svoje supr čupr boty, jsem je nechala doma ležet v krabici bez jakéhokoliv tréninku v nich a rozhodla se, je vytáhnout poprvé na závod. Zasvěceni už vědí, že to je obrovská chyba. Mě to nějak nedošlo. A to ani po závodě.

Jelikož, jak AŽ TEĎ vím, jsou jv maxx JEN do terénu a na asfalt jsou ok tak max na přeběhnutí , jinak to nehezky odskáčou klouby, šlachy a asi i vazy. Jsem si nezkontrolovala moc závodní terén a na Kutnou Horu je vytáhla, hned po startu a dvou překážkách jsem chytila NEUVĚŘITELNÉ křeče. Od achilovek až do půlky stehna, věděli jste, že můžete mít křeč v koleni? Já do toho dne, ne.

A tady pak přišel boj s hlavou. Obrovský. Defakto jsem na ten závod dotáhla všechny z Monk Mode a pak jsem viděla jen jejich záda… Kdybych nebyla v týmu, tak nevím jestli bych nedoběhla úplně poslední. Nicméně v týmu jsem všechny zdržovala a dva členi s lepší fyzickou (kterou bych měla dost podobnou, mít lepší boty) mi to dávali docela dost najevo. A jeden nejen tam ale i později mimo závod. Nebudu konkrétní, ale mrzí mě to do teď. Protože o tom Monk Mode není, je o podporování se navzájem i když jeden už třeba nemůže. Takže mě vyber týmu trochu mrzí, ale dalo mi to lekci jakou jsem potřebovala. Nejspíš. A to že to stále zpracovávám mi aspoň dalo zpětnou vazbu na čem zamakat. Další věc pak byla, že jsem si zapomněla věci na základně a jeden novy člen je nechtěně zabalil a vzal s sebou domu. Normální věc, to se stává. Jen jsem asi moc upjatá na své věci, nebo mi proste jen oprávněně vadí, když nevím jak je s nimi zacházeno bez mého vědomí. A nedej bože jsou někým jiným použity. Nebudu to rozpitvávat, ale to mě tak trochu odpojilo z komunity a musím si to zpracovat.

Takže Kutnohorsky gladiator terpenem brutálně náročný a protože jsem se zase ani nerozcvičila a nerozběhala, tak jsem dostala od trenéra slušný pohlavek v podobě nenaplánovaného brutálního společného závodu ve Švýcarskem Arosu.

Když už jsem to přijala a rozdýchala, tak jsem zjistila ze se tenhle rok nekoná. Nevadí, výzva přijata na rok příští.

Ale jedna pozitivní věc z tohodle závodu. Dala jsem první ručkovací překážku. Sice spis omylem protože jsem se rozhoupala do půlky překážky, ale dala. Po třech měsících tréninku.

Shrnutí? Kutnohorský gladiator pro mě byl dost hořkosladký a dost zrcadlo nastavující.

Tak. A teď jdu na trénink běhat kopce v poli, když za týden máme s přítelem Milovice. Plné bahna.