Ačkoliv se to asi nezdá, tenhle rok tomu moc nedávám, jsem hodně vánoční člověk. Nebo.... běžně bývám, tenhle rok, jak jsem single, tak vánoce tak moc neprožívám.
Jelikož jsem zjistila, po shlédnutí bankovnictví, že jsem si splnila cíl co se týká výdělků v podnikání (teď to ještě udržet), jsem se rozhodla, že ráda někomu pomůžu. A jelikož mi...

Jak tenhle týden přišla opravdová zima, která přinesla sníh, bylo mi úplně jasné, že sobotní běh bude zážitek. Na který jsem se chytře připravila, koupí nesmeků v decathlonu.
Moje běžecká disciplína šla do kopru skoro stejně rychle jako začaly mínusové teploty. V náledí se běhá opravdu naprd když máte hladké podrážky- ty nejsou vhodné do mrazu...

Začnu od letiště, protože to pro mě bylo velký zážitek už samo o sobě. Doletěli jsme ve 23, místo 22:50, pouštěli nás až po 23:15 a ještě nám poprali krásný večer. Tak ironickým hlasem a tónem, až jsem si říkala co jsme jim udělali.
A to byla první známka toho, jak Britové nemají úplně v lásce cizince, i když pracují na letišti....

Nebudu předbíhat, i když bych to ze sebe nejradši všechno vychrlila.
Start začal už někdy v září, při nákupu letenek. Domluvily jsme se na neutrálním uzemi, že budeme prozkoumávat Stockholm spolu. Takže jsem si hledala letenky Praha- Stockholm. Našla Vídeň-Varšava-Stockholm za 1 000Kč,což je a bylo krásný. Až na to, že mi zrušili let 16.11 a další...

Zítra to budou přesně dva měsíce MONK MODE protokolu. Ze tří. Vůbec nechápu, jak se to stalo....nestíhám to pobírat. Je to týden za týdnem a najednou jsme se přehoupli za polovinu do dvou třetin a já už teď vnímám, kolik mi toho tenhle protokol dal. Kolik nejen hodnot, návyků ale i přátel. Kolik naprosto úžasných lidí, ze všemožných oborů...

wohoooooou!
Do startu zbývají dvě hodiny a já upřímně fakt nevím, jestli běžet jistotu 3,5km, kterou dát do 20 minut a nebo! Nebo tam poslat 7km a dát to na 50 minut a spíš na vytrvalost. Proste nevím.

Tak… tak strašně plná dojmů, štěstí, spokojenosti….🥹❤️‍🔥. Ah! Vyhrály jsme to!Nebo vlastně ne, ale jako jo 😁.
Vyrážely jsme s mnichuškou Luckou z mojí MM rodinky spolu, daly si snídani v Antonínovo pekařství, šly na sraz spolu…😊. A potom si na sebe zbyly a tak jsme jely spolu. Nemohla jsem si vybrat nikoho lepšího na tenhle...

Nějak jsem se do toho běhu dala co?
Je to tím, že; jsem si na začátku roku dala předsevzetí, odběhnout během tohoto roku minimálně tři běžecké závody.
Jelikož se děl život, tak jsem se až do září k běhu nedostala. Respektive ne mentálně. Fyzicky jsem byla běžet jednou, po přestehovaní se, někdy v květnu.
Při čase...

Monk mode a zombie run v jeden den. Tzv Zombie mode jiny nez by se na první dojem zdálo.

Tyjo.... co všechno napsat... První měsíc v protokolu na mnicha je za mnou. Za náma, a tím nemyslím jen mně s Bertíkem, který mi většinu všech Monk Mode online akcí participoval na klíně, ale i všechny mnichušátka které jsou v tom spolu se mnou. Jelikož nemůžu mluvit za ně, a respektuju náš safe space, v rodince, budu teď mluvit...

Dnes jsem otevřela svuj nedatovaný diář. Poslední záznam mám ze začátku června a nemůžu se nepozstavit nad tim, jak jsem teď úplně jinde. Je to nejen xchallengí, všemi těmi ups and downs na cestě zažitými, nýbrž i tím že se člověk pořád mění. Dospívá, roste. V mladšim věku asi rychleji nez ve staršim. Nemám na mysli děti, ale vekovou...

Den 10. Do shrnutí se mi moc nechtělo. Z posledního dne máme jednu splněnou výzvu z minulých dní, do které jsme byli nominování. Ujetých posledních 355km za den. Z Návsí kde jsme spali, jsme vzali vlak do Olomouce, abychom se stavili u Oťase doma dali si hygienu a restart. Což jsme zjistili že nebude tak lehké, jelikož zamčený zamek který...

Poslední překonávání (se). Ráno se nevzteknout ze sekačky co nás vzbudila po krásných třech hodinách spánku. Dneska nás zachránila paní Soňa. Vzala nás z Prešova na Popradské pleso. Když jsme stali už hodinu na top stop miste a jediné kdo nám zastavil, byli nějací tupci co nás chtěli vytrolit. Zastavili nám a když jsme si brali krosny tak popojeli...

Malém jsem se dneska sbalila a šla na letadlo domu. Jedinné co mi bránilo koupit letenku, byl nedostatek financí. A to, že bych musea dojít ještě na zastavku.

Jak jen začít… asi bych mohla pozitivně že? Takže hned z rána jsme si trochu víc zamilovali Bosnu i lidi tady. Minimálně já. Běžela jsem k baráku kde jsem viděla že se někdo hýbe, jestli by nám dotočili vodu. Paní moc nerozuměla a ukazovala na kohoutek na zahradě, ale na tom byla zašroubovaná hadice. Tak mi její manžel přinesl dvě...

Z nuly na sto pro velký úspech po druhé. Dneska dopadla brutální ponorka na Oťase. Všechno ho sralo, nejvíc ze všeho asi to, že jsme už čtvrtý den v Chorvatsku 🤦🏼‍♀️. Čemuž se nedá divit. Ale! Dneska je cíl už Bosna. Nehodlám být v Chorvatsku už ani jednu minutu! Proste ne! Je tady u silnice na umření a Chorvati neberou....

Výzva, výzva, výzva. Dnešní den měla spousta týmů krizovku. Ponorku. A my jsme toho nebyly ušetřeni. Pro mě, Péťu, bylo strašně těžké vědět, že budeme na jednom miste cely den a ještě tu spát. Znovu. Vnimala jsem to jako… proste zbytečné. Jedu tuhle silenost, abych viděla co nejvíc zemi, míst a kultury během par dní a pak trcime dva dny...

Na několik hodin jsme bylo zaseknuti tady. Ve městě Seline, kde stopare asi nesnášejí. Nevzal nás vůbec nikdy. 3 hodiny🙄. Takže jsme šli na pláž. Do stínu a do vody. To ranní a polední slunko, bez opalovaku. Denní 30 na obličej proste nestačila. Já i Oťas máme tak strašně spálené ruce, hlavně předlokti…. Od stopovacich palců. Až to bolí. Doslova....

Další den nemohl začít líp. Tenhle spací spot už asi jen tak něco nepřekoná. Mít hned po ruce moře, východ slunce a místo s naprosto kouzelný vibem? Do Pirane musíme někdy znovu. Výzva nalodit se, která byla přiřazená tomuto checkpointu byla tak skvělá, že nám ji nikdo nepomohl splnit 🙄. Což nám hned z rána moc naděje nedodalo. Nikdo nechtěl...

Dnešní den byl ve znamení přání. Přála jsem si aby dnešek stál za ti, aby Oťas už vstal z hamaky a mohli jsme vyrazit směr dobrodružství. Hlavně jsem si ale přála, abychom se dnes vykoupali v moři, měli písek na nohou a modré oči plné mořského štěstí.

Dostali jsme se z Prahy na tři stopy do Vídně. Ujeli jsme tedy za 7 hodin 330km. S fakt zajímavýma lidma 🤩.

Dřiv jsem hodně chtěla nekam patřit. Být součástí větší komunity a být tam nějak důležitá. No! A dneska mi to došlo.

Co se prvniho stopu týká, byla jsem brutálně najetá endorfinama, adrenalinem a nervózní. Takže tak mega vysmátá, že mi první auto zastavilo asi po 5 minutách. Co auto, přišla ke mě slečna, že si nakoupí a může mě hodit kus po trase. Nejlepší!
Nejvíc sympatická slečna, co o letní xchallange uz dávno slyšela, ale stejně jsem ji to připomněla...

Teď jsem dokoukala "dokument" s názvem Nejdelší třetí rande, které se odehrávalo na Kostarice při začátku covidu. A tak mne to donutilo se zamyslet, nad tím, co dal covid vlastně mně a kde to teď jsem.
Taky mi to docela dost připomnělo to, co mi chybí a ani si to neuvědomuju. Cestování a poznávání přírody.
Teď aktuálně...

Jsem tak strasne vděčná za jednu vec co mi byla uz od dětstvi “vtloukana” do hlavy. A to to, že všechno dělám jen pro sebe.
S vědomím, že si můžu vybrat jakoukoliv cestu, kterou chci a nebude mi haněna, se žije neskutecne lehce. To, nemit zatíženou hlavu otázkama ve stylu “co na to rekne okoli”, byla nejlepsi živná...

I kdybych nechtěla, musím říct, že moje přání sama sobě, co jsem si na začátku ledna psala, se začalo plnit poměrně dost rychle. Nečekaně 😂. Vždy mně to překvapuje, a to stále. I když by asi nemělo. Už jsem si to vyzkoušela fakt hodně krát.
A tak mi prvního února kolegyně nedobrovolně oznámila, že ji majitelé neprodlouží smlouvu....

Včera jsem byla na konferenci X DOUBLE v brně, kterou má na starosti Marek Kaleta, alias Marcus. Jsem nabitá znalostmi, pointami, zkušenostmi a chci si je sesumírovat ještě sem.
Přišlo to přesně v čas. Jelikož se mi za poslední týden událo víc než dost životních změn. Přišla jsem o práci, respektive jsem před deseti dny zjistila, že od...

V první řadě, Vám všem chci popřát VŠECHNO NEJLEPŠÍ DO nového roku, viz můj příspěvek na instagramu který řekne mnohem víc.

Víte jak se říká, že jste průměrem pěti lidí které potkáváte nejčastěji?

Od května se toho událo tolik! Tolik co tu chybí. Tolik co si zaslouží tady být, třeba jak jsem se sebrala, začala běhat nebo jela s kamarádkou na Mont Blanc. Taky ty mé myšlenkové pochody které občas fakt stojí za to :D. Nápady, realizace, reálno.
Spousta cestovatelských tipů, co kam jak a proč. Jenže veškerou energii mi bere salon.