První měsíc v monk mode
Tyjo.... co všechno napsat... První měsíc v protokolu na mnicha je za mnou. Za náma, a tím nemyslím jen mně s Bertíkem, který mi většinu všech Monk Mode online akcí participoval na klíně, ale i všechny mnichušátka které jsou v tom spolu se mnou. Jelikož nemůžu mluvit za ně, a respektuju náš safe space, v rodince, budu teď mluvit hlavně o svém měsíci v Monk Mode.
Dnešní otázky z reflexe po měsíci si dovolím sdílet i se svýma odpověďmi. Třeba si uděláte lepší obrázek odkud kam jsem se posunula.
První otázkou bylo, co jsem se během uplynulých 30 dní naučila o sobě.
A tak mi došlo, že jsem se naučila hlavně sebemotivace a pletení si bičů na svou osobu. A taky to, že mi to dává smysl. I to, že se nic neděje, když si chci nějaké věci, cesty a důležité věci z nich, nechat pro sebe a nevykřičet je do světa. Pamatuji si, že jsem začala psát, si deníčky, blogy, následné články, hlavně proto, abych na to já sama nezapomněla, Abych si ty věci uchovala, na papíře, který snese všechno. Co si budeme povídat. Ale postupem času, mi přijde že dospívám, že už si nepotřebuju všechno to psát někam, abych nezapomněla na vůbec nic. Že je přirozené vypouštět a nekřičet všechno do světa. Asi na tom má nějakou zásluhu i poslední vztah, kdy jsem prostě byla napadaná za to co jsem kam napsala a co jak napsala a nikdy to nevyznělo tak, jak jsem si přála. Na tom se snažím pracovat. Akorát s tím bude ještě víc práce.
Za co jsi na sebe hrdá tento první měsíc? Za co by ses chtěla pochválit?
* Nejvíc jsem na sebe hrdá, za to, že jsem začala mnohem víc se hýbat, že jsem opravdu vzala za své a to i vážně, závody které mne čekají. Běžecké závody. Jelikož jsem si dala na tenhle rok v lednu předsevzetí, že chci uběhnout tři běžecké závody a v září zjistila, že nemám ani jeden. Takže rovnou zaplacené dvě startovné s tím, že dva závody jsou pořád víc než žádný.
*Taky za jídlo. Za to, že jsem za tenhle měsíc v protokolu snědla tolik jídla, jako ne snad za celé léto. Už jsem si začala všímat a vnímat že to moje tělo moc nezvládá, přeci jen, jedno častokrát "jídlo" za den, není nic dobrého ani svalybudujícího.
*Za všechno to nekonečné mazlení se s Bertíkem. Mým chlupatým miláčkem. Samotné mi to hodně chybělo a jemu taky
*I za snad konečné, ukončení komunikace s minulým partnerem. Nemohla jsem si to do teď, celé uzavřít, srovnat a porovnat v sobě, začít s procesem hojení. Dokud jsme byly pořád v kontaktu. Jasně, logická normální věc. Jenže ono se to prostě nedalo, když nevíš kdy se ti zase s něčím ozve. Kdy ty budeš mít náladu si připomínat jaké to dřív bylo, nebo ji mít nebudeš a schytáš jak jsi strašně strašnej člověk, co se jen přetvařuje a nic neznamená. Což se.... tak ne úplně dobře čte žejo. Tak jsem ho už doslova poslala doprdele, on mě vyhlásil za nejfalešnějšího člověka pod sluncem a zablokoval si mě. Takže ty závody, všechny ty závody co poběžím já, i on protože se zaregistroval a zaplatil si to, poběžím, ne jako o závod ale jako o úprk před ex. To by mě mohlo vyhecovat dát tam pro sebe, rekordní časy.
Jaké pro tebe byli nejsilnější momenty tohoto měsíce? Co na nich bylo tak důležité, že je považuješ za nejsilnější?
Nejsilnější pro mě byla dovolená s mamkou. Být tu pro ní jako průvodce v zahraničí, kdy jsem jí ukázala, že je svět i mimo Česko, relativně bezpečné místo, plné nekonečných možností, které jsou jako nadosah.
Potom ukončení kontaktu s ex přítelem, jelikož už to celé přetahovalo prostě, celý ten kontakt.
A potom,,,, respektive časově to bylo ještě před ukončení kontaktu. Moje uvědomění si vlastní smrtelnosti. Ani nevím co mě to tak osvítilo. Uklízela jsem doma, zároveň i v hlavě a byl o část mého dlooooouhého příběhu projevený zájem ze strany jedné holčiny z protokolu. Pravidelnou meditací se člověk stává citlivější sám k sobě, k tomu co se uvnitř něho děje a co sám cítí. No a tak jsem si připomněla, respektive mi až ten den došlo, že jsem tady vlastně fakt nemusela být. Že není samozřejmost přežít nádor. Že.....
Myslela jsem, že tuhle kapitolu, už v sobě mám uzavřenou, ale očividně ne. Třeba na instagramu, mém osobním blogu, mám spoooustu nových lidí, kteří ani nedojeli v projíždění fotek tak daleko, aby narazili na příspěvek o nádoru. Ten jsem psala až několik měsíců opožděně, jelikož to pro mě bylo velmi, ale velmi citlivé a život měnící. A mě přišlo, že jsem to v sobě tak nějak asi pohřbila, respektive, tak mi to přijde teď s odstupem času. Byla jsem v módu, kdy bylo přece úplně jasné, že to zvládnu a jiná varianta tam ani není. Že mi ta smrtelnost, došla až teď po třech letech. Zajímavé, ale velmi, velmi silné.
Co tvé zásady? CO bys na nich chtěla upravit aby byly stále výzvy?
Za mne určitě fast food a cukrárnu- tenhle měsíc jsem to skoro zvládala dodržovat. A tak jsem si to spojila a do nového měsíce jdu s budgetem jen jednou do mc a nebo jen jednou do cukrárny. Buďto jedno a nebo druhé.
Kniha!- ve volných chvílích mimo instagram si budu číst, minimálně však 10 minut denně a k týdenní jeden článek týdně sem. Když zvládám psát jedenkrát týdně článek do MM circlu, kde probíhá veškerá komunikace a sdílení, tak proč bych nemohla sem?
Za každé nesplnění budu mít 5 angličáků. Stejně si je musím natrénovat na květnový spartan race.
Na co se nejvíc těšíš na druhý měsíc Monk Mode?
* na ZOMBIE RUN který chci dát do 35minut
* na druhé mniší setkání
* na trénink běhu a až budu dávat 5km do 35 minut.