ZOMBIE MODE- aneb mnich na roztrhání
Monk mode a zombie run v jeden den. Tzv Zombie mode jiny nez by se na první dojem zdálo.
Jsem tak strašně vděčná a pyšná na sebe. Že jsem se přihlásila do MONK MODE, že jsem se přihlásila na zombie run a taky ze jsem to včera všechno krásné stihla.
Že jsem ráno dojela za mnichoušema, všechny je zase viděla 🥹, že jsem si s nimi užila dopoledne a pak valila sama přes město. Omrkla uličky Kutné hory, zjistila ze se musím proste vratit! A měla meeeee time na chvilku. Mezi mnichama a závodem.
Taky ze jsem si koupila nové leginy, i když mi prdly na zadku při převlékáni na Vítkově 😁, že jsem odhodlaná šla na zombie run a i za to že jsem nezvládla všechno co jsem chtěla. Taky jsem nesmírně vděčná, takový sluníčko na hnoji 😁, za to že za mnou přišel klučina z tinderu se kterým jsme se viděli jednou.(Poprvé si tam se mnou procházel trasu zombierunu.) Že podruhé jsme se viděli a šel mi dělat support na závod. Že jsem tam s nim mohla sdílet to nadšeni, endorfiny, to štěstí i vyčerpání na konci (kluci doporučuji, holka vás po doběhnu vidí mega atraktivnější než jste😉).
Jsem strašně moc vděčná i za situaci, kdy mě ex po gratulaci ke krásnému času, kterou jsem mu šla dát, poslal doslova dopíči a odkráčel si jak pán tvorstva. Tak nějak to udělalo hezkou tečku za…vlastně za vším. Za celým tím vztahem. Aneb…jak moc zla v sobě musíš mít, abys nedokázal přijmout gratulaci jako dospělý člověk.
No… i za to jsem vděčná. Ačkoliv to muže znít jako sebevětší hovadina.
Jsem vděčná za to, že jsem ten závod uběhla za 38minut, že jsem si ho moc užila a ze jsem ho přežila. Že mám medaily co je ve skutečnosti mnohem víc boži než se zdá na fotce.
Taky jsem brutálně vděčná, že všechno doma bylo ok a mohl mě kamarád hodit z domova autem zase zpátky za mnichoušema. Že jsem byla přijata zpátky. Že to nikomu nevadilo a vlastně byli rádi že jsem zpátky. Že jsme si povídali, zpívali písničky, že jsem si zazpívala i já (i když zpívat fakt neumím) a že to nebylo tak slyšet. Že nám Péťa udělal vedenou meditaci na dobrou noc. Že me Natálka nechala spát na matraci s ni. Že nám bylo teplo a vyspali jsme se. Jsem strašně moc vděčná, za všechny se kterýma jsme si ráno dali jogový pozdrav slunci, i když jsem ho nedala úplně celý. Že jsme všichni posdíleli snídani a Peťa svůj dort co dostal. Že jsem se stihla se všema rozloučit a že nás vzala Marťa, členka naši užší rodinky do Prahy svým autem.
Taky jsem strašně vděčná, že jsem našla úplně naaaaaahodou v batůžku peníze(miluju! Největší dárek od sebe pro sebe) a mohla si tak koupit paletky a další věci na líčení. Že mám krásný, skvělý klientky, se kterýma se můžu domluvit na čemkoliv. Za umělce krajících v Praze na nastroje🥹.
Jsem tak strašně vděčná za život❤️🔥. A že můžu zažívat všechny tyhle kouzelný dny! 🥹