Den 10. Do shrnutí se mi moc nechtělo. Z posledního dne máme jednu splněnou výzvu z minulých dní, do které jsme byli nominování. Ujetých posledních 355km za den. Z Návsí kde jsme spali, jsme vzali vlak do Olomouce, abychom se stavili u Oťase doma dali si hygienu a restart. Což jsme zjistili že nebude tak lehké, jelikož zamčený zamek který...
Poslední překonávání (se). Ráno se nevzteknout ze sekačky co nás vzbudila po krásných třech hodinách spánku. Dneska nás zachránila paní Soňa. Vzala nás z Prešova na Popradské pleso. Když jsme stali už hodinu na top stop miste a jediné kdo nám zastavil, byli nějací tupci co nás chtěli vytrolit. Zastavili nám a když jsme si brali krosny tak popojeli...
Malém jsem se dneska sbalila a šla na letadlo domu. Jedinné co mi bránilo koupit letenku, byl nedostatek financí. A to, že bych musea dojít ještě na zastavku.
Jak jen začít… asi bych mohla pozitivně že? Takže hned z rána jsme si trochu víc zamilovali Bosnu i lidi tady. Minimálně já. Běžela jsem k baráku kde jsem viděla že se někdo hýbe, jestli by nám dotočili vodu. Paní moc nerozuměla a ukazovala na kohoutek na zahradě, ale na tom byla zašroubovaná hadice. Tak mi její manžel přinesl dvě...
Z nuly na sto pro velký úspech po druhé. Dneska dopadla brutální ponorka na Oťase. Všechno ho sralo, nejvíc ze všeho asi to, že jsme už čtvrtý den v Chorvatsku 🤦🏼♀️. Čemuž se nedá divit. Ale! Dneska je cíl už Bosna. Nehodlám být v Chorvatsku už ani jednu minutu! Proste ne! Je tady u silnice na umření a Chorvati neberou....
Výzva, výzva, výzva. Dnešní den měla spousta týmů krizovku. Ponorku. A my jsme toho nebyly ušetřeni. Pro mě, Péťu, bylo strašně těžké vědět, že budeme na jednom miste cely den a ještě tu spát. Znovu. Vnimala jsem to jako… proste zbytečné. Jedu tuhle silenost, abych viděla co nejvíc zemi, míst a kultury během par dní a pak trcime dva dny...
Na několik hodin jsme bylo zaseknuti tady. Ve městě Seline, kde stopare asi nesnášejí. Nevzal nás vůbec nikdy. 3 hodiny🙄. Takže jsme šli na pláž. Do stínu a do vody. To ranní a polední slunko, bez opalovaku. Denní 30 na obličej proste nestačila. Já i Oťas máme tak strašně spálené ruce, hlavně předlokti…. Od stopovacich palců. Až to bolí. Doslova....
Další den nemohl začít líp. Tenhle spací spot už asi jen tak něco nepřekoná. Mít hned po ruce moře, východ slunce a místo s naprosto kouzelný vibem? Do Pirane musíme někdy znovu. Výzva nalodit se, která byla přiřazená tomuto checkpointu byla tak skvělá, že nám ji nikdo nepomohl splnit 🙄. Což nám hned z rána moc naděje nedodalo. Nikdo nechtěl...
Dnešní den byl ve znamení přání. Přála jsem si aby dnešek stál za ti, aby Oťas už vstal z hamaky a mohli jsme vyrazit směr dobrodružství. Hlavně jsem si ale přála, abychom se dnes vykoupali v moři, měli písek na nohou a modré oči plné mořského štěstí.
