Dnešek byl, řekla bych za odměnu. Začala bych tím, že jsem spala v noci zavěšená v hamace přes 9 hodin, z toho 3 a půl hodiny hlubokého spánku. Bylo to spíše takové kóma a nic se mi nezdálo, což je u mě samotné divné. Zdají se mi sny totiž každou noc. Ale tuhle jsem to ráda oželela, hlavně že jsem se konečně pořádně vyspala, po několika dnech....
Vzbudila jsem se ze "spánku", do zimy. Nemohla jsem vůbec usnout a potom ani pořádně spát. Do studeného větru co mi foukal zpoza hlavy přímo do spacáku.
Dnešek byl jedna velká výzva. Začínající balením na úbytku a končícím uprostřed přechodu hory někde mezi městem Andratx a Estellencs.
Právě sedím na zídce u západu slunce nad mořem, v legínách, teplých ponožkách a svých úžasně pohodlných pohorkách.
Jela jsem tak, že jsem měla triko s dlouhým rukávem, přes to s krátkým, flanelku a džiny, jelikož jsem celou dobu věděla, že mít toho na sobe víc, uškvařila bych se v letadle. To se mi potvrdilo i s těmito druhy oblečení, už ve Vídni na letišti. Jenže se mi fakt nechtělo zase balit si ty svoje saky paky...
Mám teď neskutečně vděčnou náladu. Vzpomínám na Irsko. Na Dublin, ve kterém jsem byla na návštěvě za kamarádkou co tam byla na erasmu. A musím se vyloženě smát.
Kdo mě zná, nebo sleduje na instagramu nějaký ten pátek, tak už asi tuší, co si v tomhle článku připomeneme.
Tak po zdařilém fly fuck-upu kdy jsem v bratislave na letišti u odletoveho gatu zjistila, ze mám letenky na špatný měsíc, v sobotu vážně poletim.
