Ačkoliv se to asi nezdá, tenhle rok tomu moc nedávám, jsem hodně vánoční člověk. Nebo.... běžně bývám, tenhle rok, jak jsem single, tak vánoce tak moc neprožívám.
Jelikož jsem zjistila, po shlédnutí bankovnictví, že jsem si splnila cíl co se týká výdělků v podnikání (teď to ještě udržet), jsem se rozhodla, že ráda někomu pomůžu. A jelikož mi...
Jak tenhle týden přišla opravdová zima, která přinesla sníh, bylo mi úplně jasné, že sobotní běh bude zážitek. Na který jsem se chytře připravila, koupí nesmeků v decathlonu.
Moje běžecká disciplína šla do kopru skoro stejně rychle jako začaly mínusové teploty. V náledí se běhá opravdu naprd když máte hladké podrážky- ty nejsou vhodné do mrazu...
Zítra to budou přesně dva měsíce MONK MODE protokolu. Ze tří. Vůbec nechápu, jak se to stalo....nestíhám to pobírat. Je to týden za týdnem a najednou jsme se přehoupli za polovinu do dvou třetin a já už teď vnímám, kolik mi toho tenhle protokol dal. Kolik nejen hodnot, návyků ale i přátel. Kolik naprosto úžasných lidí, ze všemožných oborů...
Nějak jsem se do toho běhu dala co?
Je to tím, že; jsem si na začátku roku dala předsevzetí, odběhnout během tohoto roku minimálně tři běžecké závody.
Jelikož se děl život, tak jsem se až do září k běhu nedostala. Respektive ne mentálně. Fyzicky jsem byla běžet jednou, po přestehovaní se, někdy v květnu.
Při čase...
Monk mode a zombie run v jeden den. Tzv Zombie mode jiny nez by se na první dojem zdálo.
Tyjo.... co všechno napsat... První měsíc v protokolu na mnicha je za mnou. Za náma, a tím nemyslím jen mně s Bertíkem, který mi většinu všech Monk Mode online akcí participoval na klíně, ale i všechny mnichušátka které jsou v tom spolu se mnou. Jelikož nemůžu mluvit za ně, a respektuju náš safe space, v rodince, budu teď mluvit...
Dnes jsem otevřela svuj nedatovaný diář. Poslední záznam mám ze začátku června a nemůžu se nepozstavit nad tim, jak jsem teď úplně jinde. Je to nejen xchallengí, všemi těmi ups and downs na cestě zažitými, nýbrž i tím že se člověk pořád mění. Dospívá, roste. V mladšim věku asi rychleji nez ve staršim. Nemám na mysli děti, ale vekovou...
Dřiv jsem hodně chtěla nekam patřit. Být součástí větší komunity a být tam nějak důležitá. No! A dneska mi to došlo.
Teď jsem dokoukala "dokument" s názvem Nejdelší třetí rande, které se odehrávalo na Kostarice při začátku covidu. A tak mne to donutilo se zamyslet, nad tím, co dal covid vlastně mně a kde to teď jsem.
Taky mi to docela dost připomnělo to, co mi chybí a ani si to neuvědomuju. Cestování a poznávání přírody.
Teď aktuálně...
Jsem tak strasne vděčná za jednu vec co mi byla uz od dětstvi “vtloukana” do hlavy. A to to, že všechno dělám jen pro sebe.
S vědomím, že si můžu vybrat jakoukoliv cestu, kterou chci a nebude mi haněna, se žije neskutecne lehce. To, nemit zatíženou hlavu otázkama ve stylu “co na to rekne okoli”, byla nejlepsi živná...
I kdybych nechtěla, musím říct, že moje přání sama sobě, co jsem si na začátku ledna psala, se začalo plnit poměrně dost rychle. Nečekaně 😂. Vždy mně to překvapuje, a to stále. I když by asi nemělo. Už jsem si to vyzkoušela fakt hodně krát.
A tak mi prvního února kolegyně nedobrovolně oznámila, že ji majitelé neprodlouží smlouvu....