Cestování

 

Začnu od letiště, protože to pro mě bylo velký zážitek už samo o sobě. Doletěli jsme ve 23, místo 22:50, pouštěli nás až po 23:15 a ještě nám poprali krásný večer. Tak ironickým hlasem a tónem, až jsem si říkala co jsme jim udělali.
A to byla první známka toho, jak Britové nemají úplně v lásce cizince, i když pracují na letišti....

Nebudu předbíhat, i když bych to ze sebe nejradši všechno vychrlila.
Start začal už někdy v září, při nákupu letenek. Domluvily jsme se na neutrálním uzemi, že budeme prozkoumávat Stockholm spolu. Takže jsem si hledala letenky Praha- Stockholm. Našla Vídeň-Varšava-Stockholm za 1 000Kč,což je a bylo krásný. Až na to, že mi zrušili let 16.11 a další...

wohoooooou!
Do startu zbývají dvě hodiny a já upřímně fakt nevím, jestli běžet jistotu 3,5km, kterou dát do 20 minut a nebo! Nebo tam poslat 7km a dát to na 50 minut a spíš na vytrvalost. Proste nevím.

Tak… tak strašně plná dojmů, štěstí, spokojenosti….🥹❤️‍🔥. Ah! Vyhrály jsme to!Nebo vlastně ne, ale jako jo 😁.
Vyrážely jsme s mnichuškou Luckou z mojí MM rodinky spolu, daly si snídani v Antonínovo pekařství, šly na sraz spolu…😊. A potom si na sebe zbyly a tak jsme jely spolu. Nemohla jsem si vybrat nikoho lepšího na tenhle...

Den 10. Do shrnutí se mi moc nechtělo. Z posledního dne máme jednu splněnou výzvu z minulých dní, do které jsme byli nominování. Ujetých posledních 355km za den. Z Návsí kde jsme spali, jsme vzali vlak do Olomouce, abychom se stavili u Oťase doma dali si hygienu a restart. Což jsme zjistili že nebude tak lehké, jelikož zamčený zamek který...

Poslední překonávání (se). Ráno se nevzteknout ze sekačky co nás vzbudila po krásných třech hodinách spánku. Dneska nás zachránila paní Soňa. Vzala nás z Prešova na Popradské pleso. Když jsme stali už hodinu na top stop miste a jediné kdo nám zastavil, byli nějací tupci co nás chtěli vytrolit. Zastavili nám a když jsme si brali krosny tak popojeli...

Malém jsem se dneska sbalila a šla na letadlo domu. Jedinné co mi bránilo koupit letenku, byl nedostatek financí. A to, že bych musea dojít ještě na zastavku.

Jak jen začít… asi bych mohla pozitivně že? Takže hned z rána jsme si trochu víc zamilovali Bosnu i lidi tady. Minimálně já. Běžela jsem k baráku kde jsem viděla že se někdo hýbe, jestli by nám dotočili vodu. Paní moc nerozuměla a ukazovala na kohoutek na zahradě, ale na tom byla zašroubovaná hadice. Tak mi její manžel přinesl dvě...

Z nuly na sto pro velký úspech po druhé. Dneska dopadla brutální ponorka na Oťase. Všechno ho sralo, nejvíc ze všeho asi to, že jsme už čtvrtý den v Chorvatsku 🤦🏼‍♀️. Čemuž se nedá divit. Ale! Dneska je cíl už Bosna. Nehodlám být v Chorvatsku už ani jednu minutu! Proste ne! Je tady u silnice na umření a Chorvati neberou....