Musím přiznat, že jsem už měla i lepší a chutnější nápady než si dát anglickou snídani v čínské restauraci na španělském ostrově. Být vámi, neopakovala bych můj nápad. Ušetříte tak svoje chuťové buňky obrovského zklamání.
Sedím na slunci v přístavu Port de Pollença. Ve městě kde se čas zastavil. Nikoli designem nebo že by to tu bylo zastaralé, ale hodinky ukazují stále stejně i když mate pocit, že už musela uplynout minimálně hodina. Nebylo to ani 5 minut. Vzbudila jsem se dneska v Llucu na kopci, visíc v natažené hamace, zachumlaná ve spacáku a přesto...
Teď už ležím v hamace, zpátky v Llucu. Mezi stromy na cestě z Llucu do Pollençy, kousek od dřevěných dvířek která oddělují místo kde se vyskytují zvířata od těch, kde jich moc není. Ne těch domácích.
Proč první nej? Protože první nejvyšší hora nad mořem kde jsem byla. Hora kterou jsme dneska přecházeli, měla 1 364m nad mořem. Je to masakr! Hlavně ta cesta na ni nebyla ani nikterak extrémně strašná. Byl to mazec, co si budem..., ale nebylo to nic šíleně strmého ani nic co by dalo pocit, že to můžete nezvládnout. Jen jsme šlapali nahoru a nahoru....
Probuzeni v hostelu bylo dneska ráno úplně v pohodě, i když mě vzbudil skoro až budík v 6:45. Měli jsme ráno totiž odvoz do Solléru, i s výkladem a vyhlídkami🤩.
Dnešní den začal deštěm, hodně studeného deště a k tomu jako bonus ještě vítr co zalézá až pod bundu. Tak plán byl jasný, zůstáváme ještě jednu noc. Ráno jsem si došla pro kávu, jejich pověstného šneka a projití si trhy které byly opravdu skromné. Trochu jsem litovala, že nemám žádnou mikinu a ze košile, co používám jako mikinu, se...
Dnešek byl, řekla bych za odměnu. Začala bych tím, že jsem spala v noci zavěšená v hamace přes 9 hodin, z toho 3 a půl hodiny hlubokého spánku. Bylo to spíše takové kóma a nic se mi nezdálo, což je u mě samotné divné. Zdají se mi sny totiž každou noc. Ale tuhle jsem to ráda oželela, hlavně že jsem se konečně pořádně vyspala, po několika dnech....
Vzbudila jsem se ze "spánku", do zimy. Nemohla jsem vůbec usnout a potom ani pořádně spát. Do studeného větru co mi foukal zpoza hlavy přímo do spacáku.
Dnešek byl jedna velká výzva. Začínající balením na úbytku a končícím uprostřed přechodu hory někde mezi městem Andratx a Estellencs.
